Akustické kytary: dvanáctistrunné

Dvanáctistrunná kytara má struny ve dvou párech. Čtyři spodní páry jsou laděné o oktávu výš, dva nejvyšší unisono. Výsledek je ten typický rozezvučený, lehce kovový třpyt, který znáte z "Hotel California" nebo z dvanáctek Roger McGuinna v The Byrds. Jedním brnknutím dostanete zvuk, který šestistrunka prostě nesvede.

Hraje se na ni jinak. Krk je širší, strun je dvakrát tolik a celkové napětí je vyšší, takže pod prsty klade větší odpor a barré akordy dají zabrat. Začátečníkům ji jako úplně první nástroj nedoporučujeme, ale jako druhá kytara do sbírky je to malý zázrak: rytmický doprovod a arpeggia na ní znějí bohatě a plně, jako by hrály dvě kytary najednou.

Praktické věci, které stojí za zmínku. Vyšší tah strun namáhá krk, proto se dvanáctky často ladí o půltón až celý tón níž a dotahují kapodastrem. Ladění zabere víc času (dvanáct kolíků) a struny i mechaniky se opotřebovávají rychleji. Elektroakustické verze s cutaway výřezem jsou běžné, protože většina lidí dvanáctku používá na pódiu k doprovodu.

Komu se hodí? Písničkářům a doprovazečům, kteří chtějí zaplnit prostor jednou kytarou, a každému, kdo hledá ten nezaměnitelný "jangle". V katalogu najdete dvanáctistrunky od dostupných Yamah a Fenderů přes Takamine až po legendární Guildy, u kterých má dvanáctistrunná tradice nejhlubší kořeny.