D-18 Street Legend

D-18 je jedna z definic toho, jak má znít mahagonový dreadnought. Martin ji staví skoro sto let a od Hanka Williamse po dnešní písničkáře se na ni hraje folk, country i bluegrass. Verze Street Legend bere přesně tuhle klasiku a přidává záměrně sestárnutý lak, takže nová kytara vypadá, jako by za sebou měla pár tisíc koncertů.

Korpus je celomasiv, smrková sitka na desce a mahagon na lubech a zádech. Tahle dvojice dává sušší, středově zaměřený zvuk, ne ten palisandrový lesk jako u D-28. Mahagon zní přímočaře a rychle se rozezní, hodí se k hlasu a do kapely, kde nemá co dělat v cestě ostatním nástrojům.

Aged povrch není jen optická hříčka. Tenčí, sestárnutý lak nechává dřevo víc dýchat a kytaru se pak hraje, jako kdyby měla pár let na krku. Spousta hráčů má za to, že právě rozehraná D-18 zní nejlíp, a Street Legend se k tomu pocitu snaží dostat hned z krabice.

Proti běžné D-18 řešíte hlavně vzhled a cenu. Standardní lesklá D-18 stojí o něco víc a vypadá nově, Street Legend je o pár tisíc levnější a vsází na vintage estetiku. Zvukově jsou si blízké, rozhodujete se hlavně očima.

Za tyhle peníze jste v americké Standard Series, tedy v ligaře, kde Martin nemusí na ničem šetřit. Konkuruje mu hlavně Gibson J-45 s podobně mahagonovým rukopisem a vlastní D-28, pokud chcete víc basů a palisandrového lesku.